Amanda Hollyová

I. Obecné informace o postavě

Postava

   Postava, která je odlišná od postavy u počítače zasazená do doby, kdy se hra odehrává. Má vlastní jméno, vlastní původ a vlastní příběh, který se odvíjí od hraní hry.

Věk

   Jasně určený, daný datem narození postavy a datem příběhu ve hře. Souvisí s ním chování a vzhled přibližný věk je vidět v Paperdollu pod postavou.

Vzhled

žena - muž

výška se odvíjí vývojem postavy

váha je určená jako tlustý - hubený

vlasy jsou dlouhé, krátké, světlé, tmavé - je vidět na
      postavě (ale většina kluků ve 20. století má krátké vlasy)

barva očí není vidět ve hře

pleť je vidět na postavě, zaznamenáno v životopise

krása - ošklivost

   Základem RP je vlastní POSTAVA. Každá postava už něco prožila, protože nastupuje do školy v 11 letech, za tu dobu se toho mohlo už hodně stát. Někdo má rodiče mudly, někdo kouzelníky, u někoho je to napůl, někdo nemá rodiče žádné a vychovávají ho prarodiče. Každý ale odněkud pochází. Někdo měl předky v Nebelvíru, někdo ve Zmijozelu, Havraspáru nebo Mrzimoru, někdo nikde, ale nikdy není jasné, kde postava skončí. Svět není černobílý, takže neexistují jen dvě strany - dobro a zlo, takže ten zlý není zlý vždycky a všude. Také má nějaké sny, něco chce dokázat, z něčeho se radovat. Hodný zase nemusí být hodný za všech okolností.

   I když se ale záporná postava může zdát zábavná, na světě nejsou všichni takový a ne všichni mohou chodit do ZMIJOZELU. Smrtijedi jsou stejně pochytáni a v Azkabanu, nebo se někde skrývají, rozhodně na sobě nedávají znát svou minulost (viz Lucius Malfoy), i zlí žáci mají respekt před učiteli atp. V knihách se jasně píše, že se smrtijedi skrývali a NIC se nedělo (žádná záhadná úmrtí, žádní smrtijedi - buď pochytáni v Azkabanu nebo se začlenili a nedávali na sobě znát svou minulost, báli se projevit).

   Čistokrevných rodin existuje z hlediska RP velmi MÁLO.
Ne všichni mohou žít v Godrikově dole (nový trend) - není to velké město.

II. Začátek hry

   Před vstupem do hry je dobré mít připravený aspoň hrubý NÁČRT POSTAVY - odkud je, z jaké je rodiny. Při vytváření postavy se určí barva pleti a barva vlasů, další parametry jako výška nebo šířka si musí člověk také domyslet. Už při první návštěvě Londýna padají otázky typu „z jaké jsi rodiny? odkud jsi?“ - člověk pak něco řekne a už má minulost určenou.

   Do Školy čar a kouzel v Bradavicích jsou přijímáni jen studenti s trvalým nebo přechodným bydlištěm v Anglii aspoň v době blízké jejich jedenáctých narozenin. Nezapomínejte na to při tvorbě postavy. Stejně tak dbejte na výběr bydliště a práce rodičů nebo poručníků a radši se poraďte dřív, než začnete vlastnit Gringottovu banku nebo knihkupectví v Příčné ulici.

   Každý má rozmyšleno, jaká jeho postava bude. Toho by se měl držet. Když nastane nějaká situace, musí rychle uvažovat, jak by asi jeho postava jednala a jestli je to vůbec MOŽNÉ K JEHO VĚKU. Jedenáctiletý člověk totiž těžko zmlátí spolužáka o tři roky staršího nebo bude nadávat profesorům (a jestli jo, tak patří do polepšovny nebo Bohnic, ale rozhodně ne do Bradavic).

   Každý den hra začíná tvým PŘIHLÁŠENÍM SE DO HRY, to by mělo být někde u postele (popř. místa kde bydlíš). Pak by měli následovat všechny činnosti, které normální člověk dělá. Převléknutí se do oblečení - vždycky se dá střídat, česání se, čištění zubů, záchod, pak cesta do Velké síně na snídani, kde už to začíná být zábavnější - další žáci, následují hodiny a tak dále.

   ODHLÁŠENÍ by mělo probíhat stejně jako přihlášení - někde jinde - jakože jízda domů nebo tak něco a ne na rušném místě - kotel, … - na hradě odlog u vlastní postele.

   ŘEČ - žádné zkratky a smajlíky, viz výše. Je ti 11 let, tak nemáš slovníkovou slovní zásobu, nemůžeš mluvit jako 40 letý pán. Slušnost vůči ostatním v míře - ani malý zlobivý prcek se nechová jak smrtijed a má aspoň trochu úctu a strach z učitelů a starších žáků, i když jsou z Nebelvíru. Neopakuj hned za sebou několikrát otázku a podobně, to neděláš normálně taky.

III. Ty a tvá postava

   I když jsi naštvaný, tvá postava se může smát, i když jsi veselý, tvá postava se může s někým hádat! NEJSTE JEDNA BYTOST a chování ve hře může být jiné než ve skutečnosti! Když se postava naštve na jinou, neznamená, že člověk u počítače je naštvaný na tebe! Stejně tak když se naštve tvoje postava, neznamená to, že máš být naštvaný ty. Když se směješ, proč by tvá postava nemohla brečet?

   Jsme jen lidé a ne vševědoucí bytosti, takže nikdo nevidí všechno. Když se na tebe někdo například ušklíbne *ušklíbne se*, nemusíš to vždy vidět a můžeš hrát, jakože tvá postava o ničem neví.

   POSTAVA SE VYVÍJÍ. Takže i když její tvůrce myslel, že postava třeba jednou bude vynálezce lektvarů, ale v Bradavicích se postavě stane nějaká nenadálá věc – vylije se kotlík na hlavu apod., postava se může vydat jiným směrem a stát se zní může třeba člen ligy na zabití profesora Snapea. Může se vyvíjet jiným směrem, ne tím daným a určeným.

   NEVIDÍŠ za zdi - nepodváděj při hrách, dojdi tam, kams mířil, i kdyby za zdí byla hromada galeonů. NEVIDÍŠ za sebe, když stojíš zády, pokud neslyšíš hluk. Když je někdo na konci místnosti, rozhodně NESLYŠÍ ROZHOVOR NĚKOHO JINÉHO, pokud ten dotyčný nemluví nějak strašně nahlas, takže třeba zmijozelští těžko uslyší někoho ve Velké síni u nebelvírského stolu, ani u mrzimorského snad ne. Nebo máš tak skvělý sluch, že slyšíš to, co říká někdo na opačném konci Velké síně? Neotvírej všechny dveře, které potkáš - nebo to ve své škole taky děláš? Důležité je chování. Každý ZAVÍRÁME DVEŘE, když přijdeme do hospody nebo třídy, kde je již učitel.

   Co se NEDOZVÍŠ VE HŘE, JAKO BYS NEVĚDĚL. I když máš nastudované všechny knihy Harryho Pottera, ale postava z mudlovské rodiny nikdy neslyšela o domácích skřítcích, tak nemůže vědět, že existují, pokud jí to někdo neřekne ve hře nebo si to někde nezjistí. Když vidíš postavu poprvé (i když ji znáš z deníků), nevíš o ní nic a nemůžeš předpokládat, že je třeba zlá, když ještě ani nepromluvila. JMÉNO NEZNÁŠ, DOKUD TI HO NĚKDO NEŘEKNE - jména postav nad hlavami jsou jen informativní.

   Když se nudíš, vždycky se dá vymyslet něco, ČÍM SE ZABAVIT. Můžeš se bavit jen tak pro sebe, hrát, že se tvé postavě něco stalo, nebo naopak pomáhat ostatním, můžeš vymyslet nějakou hru nebo zábavu pro ostatní. (jako Amanda si sepsala 50 nápadů…)

   I když mám v počítači všechny zápisky z hodin, neznamená, že postava ví všechno a opíše to.

   REALITA - představ si, co bys na místě postavy udělal ty a tak se chovej. Nekaz hru ostatním, když tě zrovna nebaví.

   Když musíš jít NA CHVÍLI OD POČÍTAČE, sedni ve hře na záchod, usni u stolu, odběhni ven nebo si vymysli jinou výmluvu, ale závorky typu (afk) se nepoužívají. Vymysli originální RP výmluvu, proč jsi nebyl na hodinách, když všechny nestíháš během týdne. Doplňuj si látku.

IV. Chování

   RESPEKT K DOSPĚLÝM - dospělým se vyká, starší spolužáci jsou o hlavu větší a slouží jako vzor, 11letý děcko si zas tak nedovoluje. Mezi lidmi existují určité VZTAHY A POSTOJE, které jsou i ve světě RP. Lidé se mohou mít rádi, nesnášet se, dělat si naschvály, ignorovat se, bavit se jen tak naoko, bavit se jen v nutných situacích a tak podobně. Tyhle vztahy se mohou situacemi jakkoliv měnit, protože do života vaší postavy zasahuje spousta různých lidí a věcí, které ji ovlivňují.

   JSI SLABŠÍ než čtvrťák, nemůžeš mu dát pěstí. Když on ti dá, tak tě to minimálně bolí, ne že ne! A měly by následovat tvé odpovídající EMOTE. Nemůžeš jen tak utéct, když tě někdo drží.

   Postavy v Ultimě vypadají všechny stejně, nepozná se rozdíl ve vzhledu dítěte a dospělého člověka, to se dá poznat přes jeho VYJADŘOVÁNÍ, PŘIBLIŽNÝ VĚK je napsán pod postavou v paperdollu. Takže ne všechny se může zdravit „čau vole“, některým se říká „dobrý den“! Stejně tak jako hrát RP co se týče síly - jedenáctileté děcko NEMŮŽE MLÁTIT DOSPĚLÁKY, protože na ně nedosáhne a ani nemá tolik síly! Těžko si dovolí malý žák na učitele - následovalo by jednání s rodiči, ředitelem a možný VYHAZOV ZE ŠKOLY.

   Když jde člověk místností, neznamená to, že musí běžet (při chození z místnosti do místnosti když nestíhá je to jasné).

   HŮLKA se nepoužívá mimo vyučovací hodiny a společenskou místnost. Hrozí stržení bodů a školní trest, což asi nikdo nechce, když chce dělat něco užitečnějšího.

   NESAHEJ NA CIZÍ VĚCI bez dovolení majitele - nebo taky doma běžně kradeš? To přece nedělá nikdo, nemůžeš jen tak před očima někoho mu něco vzít, kdyby to někde jen tak leželo, tak nikdo neřekne.

   JEZ, PIJ a CHOĎ NA ZÁCHOD (a ZAVÍREJ ZA SEBOU), myj si ruce, zdrav, směj se, breč, nadávej, seď, stůj, běhej, choď, skákej radostí, běhej dokola, přešlapuj na místě, zakopávej, choď rovně, … - prostě se chovej jako normální smrtelník.

   Potřebuješ-li něco a normálně se zeptáš staršího spolužáka, on ti normálně poradí, nemusíš křičet, stačí slušná otázka na úrovni věku.

   Pokud je v místnosti hodně lidí a ty se bavíš jen s jedním poblíž ostatních, nečti všechno co se objevuje v JOURNALU, pak nebudeš stíhat reagovat na to, co ti říká ten, se kterým mluvíš. Něco jiného je, když odběhneš od počítače a pak si musíš doplnit co kdo říkal. Když nebudeš číst všechno - třeba to, co nepatřilo uším tvé postavy, bude to o to tajemnější - něco se dozvíš až později a tak podobně.

V. Co je to EMOTE?

   EMOTE je takový text nad vaší postavou, který má kolem sebe hvězdičky. Zobrazuje se jinou barvou, aby se dal snadno odlišit od normálního textu. (více v ovládání hry)

   EMOTE se používá při všech činnostech, které člověk běžně dělá, ale na obrazovce počítače to není vidět. Vyznačují činnost postavy, která se nedá naznačit ve hře. Vždy, když chceš napsat nějaký EMOTE, vyzkoušej, jestli bys ho sám doma udělal a jestli se pro danou situaci hodí.

   EMOTE - jsou tu, abys je používal! Žádné smajlíky, žádné zkratky! Emotem lze vyjádřit úplně všechno!

   Automatické EMOTE se objevují jen někdy a ještě k tomu nejsou vždy přesné, vždycky je můžeš dalším EMOTE upřesnit - například místo *pije* můžeš použít *usrkává pití z hrnku*.

pití (ale člověk může i srkat,…)

polití se tekutinou

mytí rukou (jen někde)

psaní do sešitu

otvírání sešitu

   EMOTE není nutné psát, když je vidět, co člověk dělá:

sedání a vstávání ze židle

chůze

běh

otočení se (ale otočení hlavy vidět není)

   Přirovnávání:
*vypadá jako Einsteinova babička* - to je příklad jasně špatného EMOTE, nikdo si pod tím nic nepředstaví.
*zrudl jako rajče* - to přirovnává pouze barvu, člověk si pak lépe představí, jak ten člověk asi vypadá. Nic se ale *nezkazí tím, když se přirovnání nepoužije, třeba: *má v obličeji tupý výraz* , *zrudl*.

Příklad správného EMOTE *směje se* *směje se na něj* *vypadá zamyšleně* *poklepává nohou* *kouká z okna* *mlčí* *netrpelivě se rozhlíží*

Příklad špatného EMOTE *směju se* *vzpomněl si na prázdniny* *čeká na Wilkuse* *kouká z okna, jaké je počasí* *nemluví, aby...* *čeká*