|
6.1.2013 | Dopisy Dopisy pro školní rok 91/92 byly odeslány.Poslední várku dopisů rozešleme přesně za týden 13.1. . Registrace přijaté po tomto termínu budou vyřízeny až začátkem dalšího školního roku. 25.12.2012 | Nový školní rok Data týkající se příštího herního roku najdete v sekci "Rozvržení roku".Dále oznamujeme že sovy s dopisy informujícími o přijetí se rozletí dne 6.1.2013. 22.12.2012 | PF 2013  28.10.2012 | Předvečer všech... mrtvých Již od rána se dělo něco, co se dít opravdu nemělo. Žáci jako kostlivci a zombie? Vypadalo to jako nevinná hra. Všichni se s klidem nasnídali, mluvili… - jenže pak to začalo. Zdálo se, že nejen žáci se změnili v kostlivce. Nejvyšší a nejstatnější kostlivec ze všech jakoby měl na štítu zbytky červené, římské barvy. A byl to právě velitel, kdo zatroubil k útoku na lidské maso.,,Zabarikádujte vchod!“ ozývalo se z úst profesorky i některých starších, nepřeměněných žáků. Malý podivný mužík – právě ten co předchozího dne tak horlivě popoháněl studenty k neustálému míchání – však nedbal rozkazů jiných a jen chodil kolem dokola. Jakoby ztratil barvu. Byl bledý jako stěna, vypadal staře a nemocně. Po uklidnění situace se dal do naříkání. ,,Je to moje vina,“ kvičel, ,,já za to můžu. Chtěl jsem vytvořit lektvar síly, co by porazil ty proradné anglosasy a jejich druidy a oni-,“ vzlykl hlasitěji než předtím. Bylo jasné, co chtěl doříct. Lektvar nezapůsobil tak jak měl. Bylo třeba najít protijed. Kde jinde, než v centru všech znalostí…? ,,Popadněte tu knihu, ty vytrhané stránky a jdeme zpátky na ošetřovnu!“ mladá profesorka byla zjevně hodně nervózní. S nově nabytou informací, že protijed by se mohl nacházet v učebně obrany, se vydali zpět. Situace vypadala lépe, o tom není sporu. Palčivé, nevyslovené otázky typu – Jak se tato nemoc rozšiřuje? – však zůstávaly viset ve vzduchu. ,,Dejte napít nebo polijte KAŽDÉHO,“ ozývalo se z úst profesorky. Dostat se k lektvaru nebylo těžké. Kletba se zjevně neprojevovala na studentech tak agresivním způsobem jako na zbytcích římanů, kteří byli postiženi do morku kostí. Karta se najednou začínala obracet. Zdálo se, že zbraň proti kostlivcům je nepřekonatelná. A ono opravdu. Studenti se stávaly studenty, profesoři profesory a římané… prachem. Tak moc byli zasaženi, až se je nepovedlo zachránit. Smutný osud římských legií. Císař byl arogantní jako obvykle. Nějak se mu povedlo zachránit se, ale když mu bylo řečeno, že celá jeho armáda je prach a bahno, rozlítil se. ,,Pověsím toho kdo za to může!“ zvolal. ,,Pane,“ kvikl mnich, který se nyní tvářil jako hrdina veliké bitvy, ,,To- to oni!“ ukazoval na studenty, ,,já- já viděl jsem dva z nich přimíchávat něco do mého lektvaru! Popravte je!“. Místností se prohnal šum. Císař byl i tak neoblíben, ale tohle? To překračovalo meze. Za přispění anglosasů a vikingů, kteří vtrhli do velké síně byla provedena revoluce. Mnich byl zabit. Císař vypuzen ze země. Británie pokračovala v historickém vývoji, byla svobodná. Přestože ministerstvo následujícího dne vydalo prohlášení ve kterém tvrdilo, že mělo situaci pod kontrolou, pochybnosti byly a jsou silné. Mohla se snad nevinná hra vymknout ministerstvu z pod kontroly? Mohli být studenti opravdu ohroženi? A co nebo kdo by mohl stát za podobným činem? Konspirační teoretici budou mít žně… 19.10.2012 | Neklidné ticho Byl by to obyčejný den. Úplně klasický obyčejný studijní den, který někoho baví a někoho ne. Byl by, kdyby…,,Víc! Víc!“ mnich římského původu popoháněl studenty v učebně lektvarů. Nebylo to poprvé, co Římané využívali služeb studentů magické školy. Teď chtěli studentů využít pro jejich zkušenosti s lektvary. Jejich magie se nemohla rovnat se stále rostoucí mocí druidů. Potřebovali trumf. A potřebovali ho rychle. (…) Poslední studenti dolévali své výtvory do velkých kotlíků na profesorském stole, ze kterého si udělal základnu Říman a jeho poněkud zženštilý pomocník. Co podivná dvojice usoudila, že má dost na další experimenty, pustila i posledního ubohého studenta z učebny, kterého místo odměny čekala jen práce. Jenže kdyby to tou prací a nudným přeléváním končilo… (…) BUM! BUM, bum! Podivné výbuchy zaplnily podzemí i celý hrad ani ne po deseti minutách od odchodu posledního ubožáka. Uslyšet ty zvuky nebylo těžké a tak za pět minut již byl klasický roj zvědavců před učebnou. Ozývalo se tiché šuškání a jedna konspirační teorie střídala druhou. ,,Co se tu to..-?“ Profesorka Mäeväli v rozespalosti – noční můra každé zdravé bytosti, ,,Co tu děláte za výbuchy, víte kolik je?!“ její hlas byl napůl rozespalý, napůl vraždící. Reakce studentů přijít ani nemusely. Další BUM z učebny bylo dostatečným důkazem. ,,Co se to..?“ profesorka na chvíli ztratila svoji hrůzostrašnost a připomínala vetchou stařenku. Ne na dlouho. S několika studenty se po marném pokusu o otevření dala do barikád a pak do tlumení výbuchů. Výbuchy ustaly, děti se rozešly. Ne na dlouho… (…) BUM! Ta rána byla kolosální. Studenti i přes zákaz profesorky se vydali zpět k učebně. Jenže nepřišlo ječivé nadávání. Nepřišly výhružky. Profesorka tam nebyla. Konečně se podařilo dostat se do učebny. Po takovém výbuchu by se čekala spoušť. Jenže jediné co učebnu navštívilo, byly kaluže hnusné mazlavé tekutiny všude po podlaze. ,,Ale no tak, studenti! Víte kolik je?“ ozvalo se z ticha. Hlas byl klidný a vyrovnaný – dokonce jakoby s podtónem přátelské rady. Profesor White vystoupil ze stínu a napětí ve třídě jakoby se uvolnilo. Čtyři poslední zvědavci teď prohlíželi profesora a hned na to začali s výkladem o ztracené profesorce Mäeväli. ,,Jak jste to říkali? Profesorka Mévaly? Milý studente, učím tu již pět let a žádná profesorka Mávely se tu nikdy neobjevovala! Nevymýšlejte si, taková osoba neexistuje! A teď šup, zpět na koleje a dostaňte se tam prosím dřív, než mi bude třicet čtyři.“ Studenti se opravdu rozešli, byť neúplně na koleje. Hrad se ponořil do neklidného ticha…
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Veškeré obrázky a materiály týkající se románů J.K.Rowlingové © Albatros
Veškeré materiály týkající se "Harry Potter" filmů © Warner Bros
